Jsem něžný,jsem krutý.........jsem život.

Stín vzpomínek- 5.kapitola

6. ledna 2014 v 14:47 | Alice |  Stín vzpomínek
Nuda. Jedině tak se dalo popsat to, co mladá elfka teď prožívala. Celý den se nikdo nezranil, nikdo si nechtěl popovídat, nikdo ji nepotřeboval. Po celou tu dobu seděla střídavě ve věži, ve velkém sále nabo u fontány a četla si s nadějí, že se přece jenom najde něco zábavnějšího.
Nic se nedělo. Vojáci cvičili, bavili se, střídali se na stráži a takhle celý den. Mezi mraky občas prosvitlo pár paprsků, ale jinak nic. Avelion už měla docela i chuť jít do něčeho praštit, jen aby viděla, jestli by vůbec někdo nějak zareagoval. Dokonce ani Altashe nemohla už od rána najít. V hlavě jí kolovalo tolik otázek a jediná osoba, který by na ně odpovídala někam zraněná zmizela.
Rezignovaně a otráveně zavřela knížku a seskočila z fontány. Už se pomaluv začínalo stmívat, z nádvoří mizelo i těch pár osob, co tam přes den viděla, jen několik strážných stálo u brány a na hradbách na stráži. Chvíli se na ně dívala, když se jí za hlavou ozval cizí hlas. ,,Zdravím."
Avelion v tu chvíli málem nadskočila. Kroky nově příchozí nebyly skoro vůbec slyšet, ale i tak byla její rakce trochu přehnaná. Avelion se otočila a spatřila elfku, kterou ještě nepotkala. Blondýnka, jistě o něco starší než ona, měla na sobě kovovo koženou červenou zbroj, u pasu zbraň a v rukou talíř narvaný jídlem tak, že z něj skoro přepadávalo. ,,Ještě jednou zdravím a promiňte, že jsem vás předtím tolik vyděsila. Nechtěla jsem."
,,Ne, to nevadí. Jsem jen poslední dobou přecitlivělá."řekla, když se jí konečně podařilo zklidnit dech. ,,My se asi ještě neznáme. Jsem Avelion. Jsem tu teprve pár dní."
,,Ach, velmi mě těší. Já jsem Lithiri. Lithiri Windrunner. Teprve včera jsem přijela, takže jsme se asi vážně ještě neviděly. Nemáte hlad? Mám toho trošku víc a nechci být tlustá." ukázala na přecpaný talíř. Avelion se při tom pohledu sbíhaly sliny a raději jen kývla, aby neslintala jako pes.


,,Dobře. Kdepak si to sníme? Na lavičkách? V kasárnách? Míst je tu hodně." usmála se.
,,Možná bych dala přednost lavičce... dokud zase neprší." ukázala na místo, kde strávila notnou část dnešního dne. Respektive tu část, kdy ji někdo občas okřikl, aby neseděla na fontáně. Lithiri se usadila a talíř s jídlem dala doprostřed. ,,A odkud jste?" začala.
,,Na tuhle otázku bych také ráda znala odpověď, ale když mne nalezli, utrpěla jsem ztrátu paměti." natáhla se pro jídlo, jako by oznamovala věc, kterou každý slýchává často.
,,Ach, to mě mrzí. Nedokážu si představit, že bych byla bez paměti.No a líbí se vám Quel´Thalas?" soucitně se pousmála na elfku vedle a vložila si kousek masa do úst.
,,Nevím o jaké vzpomínky jsem přišla, takže mne to zatím moc netrápí. A v Quel´Thalasu je pěkně... jen kdyby pořád tolik nepršelo." Avelion se konečně osmělila a ve stejné chvíli, co domluvila, se už se způsoby trpaslíka snažila dostat do pusy celé kuřecí stehno. Elfka vedle ní pokračovala, jako by to neviděla. ,,Ach to ano. Mě Ghostland přijde... né škaredý. Ale děsivý. Všude jen zima, chlad, zápach hniloby a nemrtví. Tedy téměř všude. A to počasí... Ale v Eversongských lesích neprší skoro vůbec. A je tam několik nádherných míst, třeba pláže."
,,Třeba se tam někdy podívám" prohodila s plnou pusou.
,,Možná bych vás tam mohla vzít. Jen to jen kousíček. Ale protože nerada jezdím přes vesnice trolů a jezero je kontaminované a plné nějakých oblůdek, musely bychom to vzít okolo. A to by zabralo nějaký ten čas."
Avelion se konečně podařilo polknout všechno, co si doslova narvala do úst, zatvářila se trochu omluvně a zase koukala po dalším kousku masa. ,,Až nebudu mít povinnosti v pevnosti, ráda se tam podívám" Pchh, povinnosti. Zatím je jedinou mojí povinností se celý den nikam nehnout.
,,Jste tu teprve pár dní a už vás zaúkolovali?" A copak děláte tak důležitého? Pokud mohu být tak zvědavá."
,, I přes svou ztrátu paměti si stále pamatuji léčivá kouzla. Sice slabá, ale stále si dokáži vzpomenout. Zatím jsme měla pouze dva pacienty, což mi připomíná... Neviděla jste Altashe?"
Lithiri se při zvuku toho jména zarazila, pak se opřela o lavičku. ,,Koho že?"
,,Slepý elf jménem Altash. Měla jsem mu vyměnit obvazy. Myslím, že nemůže být daleko, ale přesto ho nemůžu najít."
,,Ehm, nó...uhm...Naposledy jsem ho viděla támhle na zdi... teda byla jsem tam s ním. A pak šel někam.... Jo, tak to bylo." koktala.
Avelion se na tváři rozzářil úsměv. ,,Takže se s Altashem znáte? Přátelé?"
Lithiri si rezignovaně povzdechla, pak ztišila hlas. ,,No... on je můj bývalej a ... no, moc o něm nemluvím.... Slyešela jste to?" otočila se rychle k velké budově. K uším mladší z elfek se ovšem nic nedostalo. ,,Nevím co přesně." napínala ouška, ale to už Lithiri rázným, ale přesto tichým krokem vyrazila k velké budově. Nevkročila ovšem dovnitř. Zamířila k jednomu z oken a opartně nakoukla. Avelion se ji o něco méně neviděná pokusila následovat. Uvnitř byl kapitán a další elfka, tentokrát s čenými vlasy. A spoza jedné židle vykukovaly tmavě modré vlasy. Kapitán se na něco díval. Vypadalo to jako kytka. Avelion se naklonila trochu víc do okna, aby slyšela.
,,...jen jsem netušila, že se pozve i na jídlo. Pokud bys ale dovolil, teď se převléknu. A taky trochu opláchnu, páchnu po tom strašném místě." prohlásila tmavovlasá elfka. Kapitán se ještě jednou zadíval na podivnou věc na stole, pak se trochu křečovitě usmál na elfku a kývnul. ,,Počkám tu."
Avelion v té chvíli málem spadla z malé zídky, na které stála, aby vůbec viděla do okna. Lithirina ruka ji totiž srthla dolů a jenom vesele prohlásila ,,Tak jdeme dovnitř, asi se tam něco děje."
,,Zdravím kapitáne" zazubila se na něj hned u dveří.
,,Lithiri. Konečně zpátky z města?" prohlásil ještě celkem nepřítomně, ale nakonec se otočil od černovalsé elfky směrem k nově příchozím. Černovláska vzhlédla ke stolu. Avelion její pohled pečlivě sledovala. Na stole ležela růže. Celá černá. Pravděpodobně v tomhle mrtvém místě barevné ani nerostou.
,,Ach ano, promiňte, že mi to tak trvalo. Ještě jsem něco zařizovala a balila si věci."
,,Chápu, to přijetí může klidně proběhnout dnes, když okamžik vydržíte." řekl stroze vojensky. Pak se otočil k černovlásce a jeho hlas se zjemnil ,,Počkám tu na tebe Aerin. Jen si zatím promluvím s nimi." řekl téměř neslyšně.
,,Půjdu podat hlášení, je dobře, že je tu i posádka." řekla elfka, kterou kapitán oslovoval Aerin. Věnovala pohled oběma elfka, povzdechla si, vzal ze stolu černou květinu. Usmála se na Altashe, ten jí úsměv oplatil. Elfce přišlo, že by to klidně mohla být Altashova sestra. Podoba mezi nimi sice nebyla skoro žádná, ale pohled, který mu elfka věnovala naznačoval, že k sobě mají stejně blízko, jako členové jedné rodiny. Aerin přičichla k černé kytce, následně ke svému podpaží, zakroutila hlavou a rychle se odebrala směrem ke kasárnám. Avelion se za ní divala dlouhou dobu. ,,Avelion." ozvalo se před ní. ,,Jaký je stav pacientů?" Kapitán se během několika vteřin přemístil k nim, aniž by cokoliv postřehla.
,,Zatím se zdá dobrý. Jen Altash mi nějak utíkal. A Ashii jsem ruku obvázala, ale od té doby se neukázala. Snad ji nijak nezatěžuje."
,,To je Altashovi podobné." na vojensky přísné tváři se na chvíli objevil náznak úšklebku. ,,Zůstaňte tu prosím, budeme vás asi potřebovat. A vy slečno Windrunner... pokud stojíte o přijetí, můžeme to udělat teď hned. Alespoň se budete moct hnedka zapojit do akce. Pojďte za mnou." nahodil opět výraz vojáka. Oba se hned vydali ke stolu vedle dvou zdobených židlí. Avelion chvíli stála na místě a rozhodovala se, jestli se nechat zlákat zvědavostí, nebo prostě jít ke stolu a zase se bavit s Altashem. Nakonec vzítězila zvědavost a malá elfka se okamžitě přilepila ke sloupu co nejblíž dvojici. Ale ani tak se jí nepodařilo zaslechnout z rozhovoru moc. Kapitán se chvíli přehraboval v hromadě pergamenů na stole, než vítězoslavně jeden vytáhl. Nejřív do něj něco psal on, potom i Lithiri, které ihned po podpisu vrazil do rukou stejný tabart, jaký dal i Avelion. Lithiri něco říkala, načež si Falanthir sedl za stůl a začal něco sepisovat.
,,COŽE?!" ozvalo se od stolu. Dokonce i hromádka papírů mezi oběma elfy se zachvěla pod kapitánovým hlasem. Nebo to možná bylo tím, že v té chvíli chtěl rychle vztát, ale narazil do stolku. Avelion si všimla, že jinak naprosto netečný Altash zbystřil. Zacukal trochu ušima a natočil se směrem, kde byla dvojice.
Do místnosti o chvíli později vešly další dvě postavy. Aerin se s taurem bavila o nějakých bylinách. Aerin poté vzala od malana talíř s jídlem a zastavila se u slepého elfa. ,,Smíme si já a Kahnee přisednout, Altashi?" Nezdálo se, že by ho ta otázka nějak zaujala. Pořád hleděl směrem na druhý konec místnosti ke kapitánovi a Lithiri, jako by se snažil pochytit alespoň kousek rozhovoru. ,,Co se řeší?" špitla Aerin. Altash na ni jen mávl, aby si sedla a byla potichu a dál se snažil poslouchat něco z dění na druhém konci místnosti. Avelion si ani nevšimla, že se skupinka přesunula zpátky ke stolům a rychle se tvářila, že neposlouchala. Pro jistotu se opřela o sloup a dělal, že si vyndává kamínek z boty.
,,Buďte pozdraven mistře" zasalutoval kapitán taurovi ,,A vítejte v Elrendaru. Jmenuji se kapitán Brightspear a v současné době velím pevnosti v nepřítomnosti pána a paní." Altash se při těch slovech tiše uchechtnul.
,,Matka se na vás usmívej a provázej vaše kroky" taur se jemně uklonil, elfka naproti němu jen lehce zamávala rukou a s plnou pusou se na kapitána usmála.
,,Jen v kludu dojez Aerin. Tady není vhodné místo na probírání toho, co se událo. Smím vás poprosti, aby jste přišli do poradního sálu?... I tebe Altashi." podíval se na elfa s páskou.
,,Zvládnete cestu nahoru Altashi?" zeptala se starostli vě Avelion. Před očima se jí přehnala vzpomínka na první pohled dolů z věže, až jí přejel mráz po zádech ,,Nerada bych, aby jste spadl, to už bych asi nevyléčila."
,,Ne, děkuji. Myslím, že to zvládnu sám. A ty pomalu..." otočil se k hltající Aerin ,,Předpokládám, že nás nejdřív nechá dojíst... tedy doufám."
,,Omlouvám se za své chování, ale opravdu jsem skoro dva dny nejedla." Aerin si setřela ze rtů drobečky i kousky sýra. Altash se jen usmál a pohladil ji po vlasech. Téměř ve stejné chvíli, jakmile se dotkl její hlavy střelil kapitán po Altashovi přísným pohledem. V místnosti dokonce zaznělo i něco, jako tiché zavrčení. ,,Krom jiného je pan Kahnee léčitel a těch není nikdy dost. Jen by se měl dozvědět o nebezpečích, která se v Ghostlandu objevila." prohlásila Aerin a vzala si z mísy na stole ještě jablko.
,,Dobře tedy, poprosím i vás, aby jste šel se mnou." řekl kapitán už trochu klidněji.,,Vy ostatní jděte nahoru" Avelion se na chvíli rozhlédla po ostatních. Lithiri si ani nestihla sednout a už si to namířila pryč. Taur se pomalu zvedl, vzal svou hůl i klobouk a vydal se stejným směrem. Dokonce i Altash, který by pravděpodobně ještě rád chvíli provokoval kapitána, se zvedl, vzal si něco z mísy s ovocem na stole a odešel. Ale ji přece nikdo nezmiňoval. Avelion se usadila a chvíli koukala za mizející skupinkou osob. Nikod ji nepozval a žádná věc mimo pevnost by ji neměla zajímat, dokud by nebyl někdo zraněný, ale... Zvědavost nakonec donutila malou elfku skoro vyběhnout do nejvyžších pater velké věže. Už z dálky slyšela hlasy. Opatrně schovala hlavu těsně pod okraj stěny a naslouchala.
,,Prosím, usaďte se Kahnee." zazněl kapitánův hlas.
,,To je dobré, postojím" kousek od hlavy se ozvaly hlasité kroky.
,,Hmm, kde je Avelion?" ozval se opět kapitánův hlas. ,,Dojděte pro ni Lithiri, ať to nemusíme objasňovat dvakrát." Avelion se při zvuku kroků ihned dala na úprk. Lithiri ji ale zastihla zrovna u pokoje pro hosty, takže to naštěstí vypadalo, že zrovna mířila tam. ,,Kdepak jsi? Čekáme nahoře."
,,Nevěděla jsem, jestli se smím zúčastnit"
Obě elfky ihned zámířily nahoru, odkud se zatím ozýval kapitánův rozčílený křik. ,,...O tom se dozví lord Sunhand, to si piš!"
,,Klidně mu to řekni... řeknu mu to klidně sám. Neseděl bych tu, kdybych nemusel." zazubil se Altash. Avelion si zběžne prohlédla všechny židle. Až pak jí došlo, že Altash sedí na trochu větší a zdobenější verzi okolních židlí. Aerin pokynula taurovi, aby si k ní sedl, ale ten jen zdvořile zavrtěl hlavou. Následně vytáhl něco z váčku, nasypal to k jedné z květin a ta po zašeptání několika slov jakoby ihned ožila. Dokonce i kapitána pohled na znovurozkvetlou rostlinku pravděpodobně odvedl od myšlenek na zasedací pořádek a jeho tvář konečně přestala rudnout vztekem. ,,Skvělě. Když jsme tu všichni kromě hlídek... nejprve bych vám chtěl v rychlosti sdělit, že máme nového člena posádky. Lithiri Windrunner. Věřím, že jí budete nápomocní a nenecháte ji ve štychu. A druhá věc- její pozorování. Před několika dny byl spatřen drak na území Eversongu. Prý snad i komunikoval se dvěma elfkami. Jednou z nich byla Thirra Avari. Doporučuji vám dbát zvýšené opatrnosti a veškeré neobvyklé věci hlásit. Lithiri, vy po poradě odnesete zprávu do Tranquilienu. Otázky?"
Aerin zvedla ruku, jako by se hlásila. ,,Moment. Lady Avari hovoří s démony, pije elfí krev a mluví s draky? To pak doporučuji nejvyšší opatrnost i při návštěvě města v okolí chrámu Rytířů..." Aerin se usmála ,,Ne, vážně. Měla jsem dotaz na Lithiri, pokud smím. Co jsem chtěla vědět bylo jak velký byl ten drak? A kam letěl?"
,,Ach jistě. No ten drak nebyl zas tak moc velký jako dospělí. Byl menší, ale zase né tak malinký... dost velký na to, aby zabil dva trolly a pak je zhltnul. Letěl směrem sem a pak ještě..." Lithiri se na chvíli zarazila a semkla rty ,,Jak jsem byla ubytovaná tady, což mi připomíná, že tam mám ještě nějaké věci, které si musím odnést... viděla jsem ho pak znovu."
Kapitánovi viditelně docházela trpělivost s brblající elfkou ,,K věci prosím. K tomu drakovi nebo k té druhé elfce. Můžete ji popsat?"
,,No ten drak byl ještě tu u věže. Poletoval celkem nebezpečně blízko. Raději jsem se zamkla. A ta elfka měla šedé vlasy, červené šaty, pořád chodí za Thirrou. Nejsem si jistá, jestli je to ona, ale možná ji trošku znám. Tuším, že se jmenuje Sarah. Přijímenní jsem zapomněla. Jednou jsem se s ní procházela a stalo se něco moc divného, ale to už sem nepatří. Vlastně stačí jen to jméno."
,,Něco divného?" zamračil se na elfku. ,,Jste členem posádky, zavázala jste se podpisem. Kde je vaše loajalita?"
,,Já slíbila, že to nikomu neřeknu. Porušujete tu sliby normálně, nebo je to jen nějaký..." Lithiri sklopila zrak ,,Pardon."
,,Pakliže jste vázána slibem mlčenlivosti, nemohu to po vás chtít... ale zvažte dobře, jestli vaše mlčení nezpůsobí víc škody jak užitku." Kapitán se přísně podíval na Lithiri, pak se otočil k Avelion, která se celou dobu hlásila takovým způsobem, že byl téměř zázrak, když si toho kapitán vůbec všimnul ,,Mluvte Avelion."
,,Nevím, jestli jsem to prostě jen neprošvila, ale napadlo mě... Jakou barvu měl vlastně ten drak?"
,,Ach promiňte. Modrou." dodala Lithiri. Kapitán se při těch slovech zamračil. Aerin na chvíli bezděky zalétla pohledem k Altashovi, ale pak hnedka zase stočila zrak k blonďaté elfce.
,,Děkuji. Tedy modrý drak, který se potuloval po Quel´Thalasu, mluvila s ním elfka jménem Sarah, patrně známá Thirry Avari. A není to jediná zvláštnost vzhledem s přihlédnutím k nedávnému incidentu v Brillu." Na kapitánově tváři, jako by na chvíli přibylo vrásek, když si uvědomil, kolik práce celou posádku s tímhle případem čeká ,,Děkuji za hlášení. Chcete něco dodat?"
Avelion problesklo hlavou hned několik možností. O dracíh bylo napsáno hodně knih a pokud se mladý drak dostane do neznámého prostředí, často nepřežije. ,,Pokud byl opravdu mladý, tak se třeba jen ztratil a hledal někoho, kdo by mu pomohl." špitla.
,,Ano Avelion, i tuto možnost beru v potaz. Nicméně pořád je to drak a může být nebezpečný. Tak a nyní k dalšímu tématu." otočil se k elfce na židli vlevo ,,Aerin, mohu poprosit?"
Aerin zatřepala hlavou, jako by se probrala z transu. Už to vypadalo, že chce začít mluvit, pak si ale všimla Altashe. Ten v jednu chvíli zvedl hlavu a jakoby začichal ve vzduchu. Následně se zvedl a došel až nebezpečně blízko k okraji na místě, kde nebylo ani zábradlí a zůstal tam bez hnutí stát. Kapitán se na něj podíval a po tváři mi proběl lišácký úsměv, který jakoby říkal ,,A teď jen trošičku strčit a je po problémech". Altash tam stál bez hnutí skoro minutu. Po celou dobu Aerin čekala, jestli se chystá něco říct, což kapitána očividně vytáčelo. Slepý elf nakonec přešel k části se zábradlím a namířil si to do velkého sálu.
,,Obávám se, že moje zprávy jsou trochu méně vyjímečné, ale neméně děsivé." rozetla ticho Aerin ,,Zaprvé se jedná o zločince, kterého hledáme za vraždu několika členů pevnosti. Při pátrání po něčem naprosto jiném jsem zjistila, že je zpět v Ghostlandu. Byl zraněn, ale podařilo se mu utéci. Jmenuje se Valendis Kaer´Menan, ale říká si Rys a převléci se zvládne snad téměř za cokoliv. Chtěla jsem vás varovat, aby jste se měli na pozoru, hlavně před laskavě vypadajícími obchodníky. Našli jsme s Corinem něco jako jeho skrýš, ale patrně ji ve spěchu opustil a našel si jiné místo."
Draci, divné elfky a ještě vrah? Avelion se znovu přihlásila. ,,Promiňte, že opět ruším, ale nejsem tu dlouho. Nemohl by mi někdo přiblížit kdo je Rys a jakým způsobem je nebezpečný?" Aerinin obličej se na chvíli zkřivil a otřepala se, jako by jí přejel mráz po zádech. Než však stihla cokoliv říct, kapitán nasadil nekompromisní výraz a ihned spustil. ,,Rys, aneb Valendis Kaer´Menan je hledaný vrah a zločinec. Spáchal množství těžkých činů, za které měl už dávno propadnout hrdlem." rychle vysvětlil a už jen z těch dvou vět mu v očích hořel takový vztek, že by se tím pohledem snad dalo i zabíjet. Pak se ale znenadání uklidnil a usmál se na Aerin. Ta si odkašlala a začala s vysvětlováním. ,,Krvavý elf, který dlouho sloužil princi... déle než ostatní. Vede osobní Válku proti lordu Sunhandovi, kterého viní za smrt své rodiny. Neútočí přímo na lorda, spíše na ty, kteří ho provází. Slyšela jsem historku, kdy otrávil cvičné měče během výcviku. I mne dostal do pasti, ze které jsem se dostala jen díky pomoci ostatních z Elrendaru. Skončila v ní i Nessa. Vlastně jen proto dosud nejsem schopná boje."
,,Útočí na jeho ,,rodinu"?" podivila se malá elfka skoro až vyděšeným tónem.
,,Máte pravdu. Ceroth bere všechny v pevnosti jako svoji rodinu a proto jsou pro Valendise lákavým cílem."
,,Bohužel jak se zdá, má velmi cenné informace a proto ho nemůžeme pouze najít a zabít..." poslední část věty kapitánovi sklouzla už jen do naštvaného brblání ,,...Ano a proto zítra svoláme Elrendarské a pročešeme celou oblast. Přesné instrukce vám dodám zítra."
,,Bylo by dobré zajmout ho, dokud je oslaben. Ale jak vypadá je těžké popsat... pokaždé je jiný." postěžovala si Aerin ,, A je tu ještě jedna věc. Před nějakou dobou prý pevnosti vyhrožoval nekromant z Morových zemí. Vím, že rozprášil oddíl Krvavých rytířů, pak se objevil přímo v pevnosti, ale to jsem slyšela jen z doslechu. Snad i proběhnula nějaká výprava do Morových zemí. Jen netuším, zda byl odhalen. Každopádně jsme tu dlouho sledovali u jednoho nemrtvého podivné chování a zdá se, že ho někdo rituálně... rozporcoval. Muselo se to stát v době, kdy jsem trčela v lazaretu. Podle všeho ten nemrtvý nosil zprávy a zásoby do Deatholmu a Morových zemí. A v Tranquilienu se v tu samou dobu objevoval záhadný elf na ,,strašidelném koni".Prý ten kůň vypadal, že už to má dávno za sebou. Corin tvrdil, že jsou všechny ty věci propletené."
,,Áha, podobný jako ti, na kterých jezdí Opuštění. Hrozné věci" prohodila Lithiri, spíš jen aby to vypadalo, že vnímá a dál se snažila odstranit si něco z poza nehtu.
,,Nicméně náš drahý nemrtvý se pravděpodobně stal neužitečným z nějakého důvodu. Corin je v tom zapleten osobně, proto jsem ho vzala na místo, kde ten nemrtvý ,,skončil". Souvislosti mi unikají. Corin se tvářil, že je to jasné a že se bude muset podniknout něco proti tomu nekromantovi a odjel podat hlášení řádu. Hlavně jsem byla opravdu pár měsíců mimo, takže ta věc s nekromantem... patrně se to táhne už déle." skoro až nešťastně pokrčila rameny ,,Valendis a drak mi znějí jako věci, co jsou akutnější."
,,Dobře, pokud o tom ví řád, tak je to jedině dobře. Alespoň na to nebudeme sami. Co se týče záležitosti s nekromantem... Myslím, že to shrneme a určíme důležitost jednotlivých zpráv." Falanthir se postavil důležitě se podíval na každého z přítomných ,,Tedy, naším hlavním cílem bude vypátrat a zatknout Rysa! Vždy byl naším největším nepřítelem a pokud je teď sám a zraněný, pak patrně bude muset vyhledat pomoc. Nezapomeňte na to, že téměř všechny vodní zdroje v Ghostlands jsou zamořené."
,,Takže bude hledat léčitele? Asi bychom je měli hlídat." řekla Aerin a skepticky se podívala na taura i malou rusovlásku ,,Nebo z nich udělat volavky." prohlásila s úsměvem na rtech, který se Avelion ani trochu nelíbil.
,,Ovšem Aerin, to je výborný nápad." blýsknul okem po přítomných léčitelích ,,Nicméně nechci ohrozit nikoho. Rozhodně se nevypraví do pevnosti. Šlo by rozhlásit v Tranquilienu, že bude tamtudy projíždět léčitel... nu, uvidíme."
Lithiri konečně schovala malou dýku, kterou se celou dobu snažila něco dostat zpoza nehtu a otočila se na kapitána ,,To hlášení v Tranquilienu mám podat ještě dneska, nebo stačí až zítra?"
,,Bude stačit až zítra za svítání. Druhá věc. To co řešil Corin Nightstrider. Nicméně pokud to odjel sdělit řádu, budeme raději v dalším pátrání pokračovat až s nimi. O jejich kontaktování se sám postarám. Poslední věcí je ten drak a chování té elfky a Thirry Avari... to je pravděpodobně něco, co by si měl vyřešit řád. Pakliže se ten drak znova ukáže..." Falanthir se zatvářil nekompromisně.
,,Vy ho chcete zabít?!" vypískla Lithiri.
,,Ne, spíše se postarat, aby opustil Quel´Thalas. Musíme si také uvědomit, že by mohl být zneužit... vzpomeňte si na M´uru. Tak a teď k rozkazům na několik následujících dnů..." Taur zatím stihl obejít všechny kytky a dostat je do alespoň trochu snesitelného stavu. Avelion se opřela o opěradlo židle a přestala vnímat. Oči se jí už zavíraly, ale vší silou se je snažila udržet nahoře. Chvílemi ovšem neúspěšně. ,,Nějaké otázky?" ozval se kapitánův hlas. Avelion ihned otevřela oči a rychle zakroutila hlavou. Přísahala by, že zavřela oči jen na vteřinku, ale Lithiri už na vedlejší židli neseděla. Omluvně se usmála a doufala, že si toho nikod nevšimnul. Aerin zatím vytáhla odněkud miniaturní kuši, chvíli si ji prohlížela a pak se zamračila. ,,Je zraněný kvůli tomuhle. Mít pořádný luk a sílu ho napnout, tak je mrtvý."
,,Jak vidíte, i on občas ztrácí obezřetnost. Ale nesmíte ho podcenit. Pokud nikdo nemá otázky, můžete jít."
Avelion se zvedla a protáhla se jako kočka. Ještě se ohlédla za ostatními. Kapitán teď pečlivě srovnával pergameny, zatím co Aerin se o něčem bavila s taurem. Pak se něčemu zasmála, ukázala na kapitána jaké má svaly a rychle proběhla ven kolem Avelion. Ta jen zakroutila hlavou a vrátila se do velkého sálu pro knížku, kterou tam nechala. Na čtení už neměla ani pomyšlení. Jen na měkkou postel a teplou přikrývku.
Takže zítra půjdeme chytat vraha... Perfektní. Tak to se vážně nudit nebudu. Zhasla svíčku, lehla si do postele a ještě chvíli se díval z okna. Měsíc svítil dovnitř jako byl se z něj lilo samotné stříbro, jen na chvíli ho zakryl stín a ozvalo se hlasité zakrákání. Elfka si ani neuvědomila, kdy zavřela oči, když ji místo krákání vrány probudilo několik paprsků vycházejícího slunce. Tak alespoň tentokrát zvládla vztát brzo. Rychle vyskočila z postele a začala si chystat všechno potřebné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama