Jsem něžný,jsem krutý.........jsem život.

Leden 2014

Stín vzpomínek- 5.kapitola

6. ledna 2014 v 14:47 | Alice |  Stín vzpomínek
Nuda. Jedině tak se dalo popsat to, co mladá elfka teď prožívala. Celý den se nikdo nezranil, nikdo si nechtěl popovídat, nikdo ji nepotřeboval. Po celou tu dobu seděla střídavě ve věži, ve velkém sále nabo u fontány a četla si s nadějí, že se přece jenom najde něco zábavnějšího.
Nic se nedělo. Vojáci cvičili, bavili se, střídali se na stráži a takhle celý den. Mezi mraky občas prosvitlo pár paprsků, ale jinak nic. Avelion už měla docela i chuť jít do něčeho praštit, jen aby viděla, jestli by vůbec někdo nějak zareagoval. Dokonce ani Altashe nemohla už od rána najít. V hlavě jí kolovalo tolik otázek a jediná osoba, který by na ně odpovídala někam zraněná zmizela.
Rezignovaně a otráveně zavřela knížku a seskočila z fontány. Už se pomaluv začínalo stmívat, z nádvoří mizelo i těch pár osob, co tam přes den viděla, jen několik strážných stálo u brány a na hradbách na stráži. Chvíli se na ně dívala, když se jí za hlavou ozval cizí hlas. ,,Zdravím."
Avelion v tu chvíli málem nadskočila. Kroky nově příchozí nebyly skoro vůbec slyšet, ale i tak byla její rakce trochu přehnaná. Avelion se otočila a spatřila elfku, kterou ještě nepotkala. Blondýnka, jistě o něco starší než ona, měla na sobě kovovo koženou červenou zbroj, u pasu zbraň a v rukou talíř narvaný jídlem tak, že z něj skoro přepadávalo. ,,Ještě jednou zdravím a promiňte, že jsem vás předtím tolik vyděsila. Nechtěla jsem."
,,Ne, to nevadí. Jsem jen poslední dobou přecitlivělá."řekla, když se jí konečně podařilo zklidnit dech. ,,My se asi ještě neznáme. Jsem Avelion. Jsem tu teprve pár dní."
,,Ach, velmi mě těší. Já jsem Lithiri. Lithiri Windrunner. Teprve včera jsem přijela, takže jsme se asi vážně ještě neviděly. Nemáte hlad? Mám toho trošku víc a nechci být tlustá." ukázala na přecpaný talíř. Avelion se při tom pohledu sbíhaly sliny a raději jen kývla, aby neslintala jako pes.