Jsem něžný,jsem krutý.........jsem život.

Fotografka a Whoviani

25. dubna 2013 v 12:06 | Alice |  My life, my world
Jak začít... no asi kdysi dávno, v daleké budoucnosti... né, vážně jsem se nepomátla, jenom orientovat se v čase není zrovna jednoduché, protože čas není přímá linka. Je to spíš takový Wibbly Wobbly Timey Wimey... no prostě je to komplikované, že by se z toho nejedna osoba zbláznila.
A já se taky zbláznila. Už od pondělí když jsem dokoukala poslední díl zoufale čekám na další epizodu Doctora Who. Ale stalo se něco, co u mě není moc obvyklé. Popravdě nejsem nijak moc společenskej typ člověka, ale i tak jsem se přidala na facebooku do skupiny Whoviani z Brna a okolí. Čekala jsem od toho, že tam tak maximálně oznámí, když bude novej díl nebo titulky, ale spletela jsem se. Tahle skupina žije svým vlastním životem a ve mě ho začala taky probouzet. Nejdřív to bylo nenápadný- pár příspěvků, jednou za čas se objevilo video, ale jinak nic moc. Pak se najednou videa začaly objevovat častějí a já se zeptala admina, jestli tam můžu nahrát nějaký obrázky. Odpověď zněla ano, tak jsem začala nahrávat. Dokonce to pak zašlo i tak daleko, že místo jenom hledání obrázků, který bych tam mohla nahrát jsemse rozhodla jeden vytvořit. Respektive vytvořit něco a pak to vyfotit. Tak jsem udělala sochu plačícího anděla, respektive měla to být socha, bohužel jsem si trohu přispala a když jsem po obědě šla dodělávat zbytek sochy, tál mi sníh přímo pod rukama, nemluvě o takové malé nehodě při setkání mojí ruky a betonu ve vysoké rychlosti XD


Nebyla jsem jediná, kdo uměl něco vyrábět a tak do složek začaly přibývat obrázky. A pak jako kdbyby se tím prolomily ledy. Všichni se mi začali zdát ještě zábavnější a vstřícnější než předtím.
A jako to dopadlo. Jak jinak, než srazem ;-D Popravdě předevčírem byl už druhej sraz. Ale začnene s tím prvním.
Nevěděla jsem, kolik tam asi tak dojde lidí, kromě názvu podniku ani kam se jde a už vůbec nikoho jsem tam neznala.
Ale už při seznamování bylo poznat, že to je super parta. ani nevím, kolik nás tam bylo. Možná patnáct a někteří průbežně přicházeli a odcházeli. Od místat srazu to byl jenom kousek do nádherné a chytře skryté čajovny, kde pak už bylo seznamování v pleném proudu. Od otázek jako Jak jste se dostali k Dokrotovi? Kdo je vaše nejoblíbenější společnice? a podobných jsme se pak postupně dostávali s kadším tématům, která, jak jsem zjistila, máme společná. Někteří odešli už kolem šesté, jiní se zdrželi dýl a co jsem slyšela, tak někteří si dokonce šli po zavření čajovny ještě někam sednout. Já osovn jsem odešla někdy kolem půl deváté abych stihla autobus domů a litovala, že tam nemůžu být dýl. Ale zase na druhou stranu, všechny ostatní holky už odešly a já se cítila trochu nesvá, když jsem tam byla tak sama. Zase na druhou stranu jsem měla radost, že to tak dobře dopadlo a ve chvíli, když jsem slyšela, že bude další sraz, tak jsem se na něj začala hodně těšit.
Ten další sraz byl teď v úterý na Den Ticha. Byla jsem ráda, že to připadlo zrovna na úterý, protože to máme zrovna celej den volno a tak jsem se nemusela stresovat s tím, jestli bych to stihla ze školy včas. Pokud někteří z vás neví, co nebo kdo Ticho je, doporučuji se podívat na první a druhý díl šesté řady seriálu. Pravidlo bylo: Když uvidíš Ticho, udělej si čárku. A tak nás nejmíň polovina na srazu byla čárkovaných všude možně po těle, obličej nebyl vyjímkou. A lidi koukali XD
Tentokrát nás tam bylo o hodně víc než minule- poznala jsem tváře z minulého srazu(hlavně Doktora) ale byla tu i spousta absolutních cizinců. Trochu mě to mrzelo- libilo se mi když jsme byli v čajovně ta malá skupinka která seděla dokola kolem stolů sražených dohromady a všichni na sebe viděli. V kavárně, kterou jsme meli zarezervovanou na celé odpoledne, se stoly jen tak srazit nemohly a vadilo mi, že se k sobě někteří lidé otáčeli zády- raději bych seděla dokolečka aby bylo na každého vidět. Ale s tím se nedá nic dělat. Já jsem si sedla k jednomu z volných míst u stolu společně s jednou holkou z minula- vzhledem k tomu, navštěvníci blogu myslím znají moji schopnost pamatovat si jména, tak jí říkejme podle cosplaye Amy. Celkem rychle se všichni seznámili dokonce přibyli další dva Doktoři. Respektive 11. Doktor a 11.Doktorka. Dokonce s vnučkou ;-D
Původně jsem měla v plánu fotit, ale celkem mě odrazovalo to, že nemám stavilizátor obrazu a všechny fotky tak bývají lehce rozmazaný. to ale vyřešil 11. doktor- vzal svoji zrcadlovku, se kterou pravděpodobně nehodlal fotit tolik jako já, dal do ní moji paměťovou kartu a nechal téměř všechnu fotodokumentaci na mě. Né že bych si stěžovala. Jenom jsem se trochu bála, abych s tou nádherou něco neudělala. Odteď už rozhodně vím, že CHCI ZRCADLOVKU. A chci ji moc. Nechybělo dokonce ani společné focení, i když na hlavní fotce nejsem, stejně mi to nevadí. Jsem na jedné s obouma Doktorama a pak na společné těsně před odchodem, kdy byla zase taková ta společněnjší nálada jako v čajovně. Vzhledem k tomu, že tranvaje jezdily po čtvrt hodinách a moje do Modřic na autobus po půl hodině, vydala jsem se na zastávku společně s Amy, 10. Doktorem a několika dalšími lidmi. Hned na zastávce jsme s Amy obě hromadně objaly Doktora na rozloučenou a ještě s Tomem nastoupili dovnitř se sborovým Alonsy ;-D
Co jsem slyšela, tak někteří pokračovali i po zavření kavárny a šli si někam sednout myslím někdy do čtyř do rána. kdbybych tohle věděla, tak bych si zařídila alibi a zůstala tam taky přes noc. Ale jela jsem domů. Respektive měla jsem jed domů, ale ještě jsem měla skoro půl hodiny, tak jsem se vydala přes takovou zkratku na jednu z předchozích zastávek. Mám ráda tyhle noční procházky, vždycky si zapnu písničky a němě zpívám, když kolem nikdo není. Ten večer tam ale bylo nějak moc lidí co jsem potkala. možná si toho nevšimli. Tak jako tak, kdbyb bylo světlo, tak by si všimli, jak jsem vždycky zrudla, když jsem si najednou uvědomila, že proti mě někdo jde. alespoň že na zastávce nikdo nebyl. domů jsem dorazila v pořádku(i když mamka zase byla strachy bez sebe kde jsem) a před sprchou se zoufale snažila odlakováváčem(benzín jsem raději zkoušet nechtěla) se snažila smazat čárky od lihovky po celém těle.
Včera jsem ještě nahrávala fotky(první sraz je tady a Den ticha tady) a dneska mám v plánu nahrávat videa z prvního i druhého setkání.
Už je naplánované i třetí, i když to bude spíš piknik. Snad nebudou chybět rybí prsty s pudinkem ;-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama