Mateřská láska
Sobota v 16:18 | Alice
|
Oblíbená videa
Myslím si, že přesně takhle vypadá pravá, nesobecká mateřská láska.
Nachápu, jak ji mohou někteří lidí kritizovat za to, že nešla na potrat(celý článek je tady). U mě taky mamka tušila, že nebude něco v pořádku, když mě skoro potratila a vidíte- sem tady a sem šťastná, že mám svoji milující maminku(i když ji občas přivdím k šílenství XD).
Lacay je pro mě hrdinkou- jen málokdo se dokáže postarat o postižené dítě, ale ona před tím neutekla, nebyla zbabělá, ale postavila se k tomu čelem a je tou nejlěpší inspirací pro všechny matky.
Melu blbosti
10. května 2012 v 14:34 | Alice
|
My life, my world
Myslím, že už to začíná. Mám takovej ten divnej pocit a s toho všeho stresu mám pořád chuť na sladký. však znáte takovej ten pocit před písemkou , když se ráno v autobuse zoufale snažitě naučit látku, ne??? Myslím, že jo.
Takhle přesně to na mě začíná všechno padat. snažím se dočíst aspoň pár knížek z povinné četby, ostatní zkusim zkouknout na videu. Navíc se můj noťásek po půl roce zase rozhodl trucovat a nechce se mu jet. dokonce ta mrcha zase nejde ani vypnout, takže zase budu muset čekat až se sám od sebe vybije, pak zase nabije a zase vybije. Na třetí zapnutí pak většinou zase funguje. Štěstí, že mám chadící podložku, co z něho žere tak dvakrát víc energie, než potřebuje k provozu. AAAAAAAAAAAAAAAAA, melu nesmysly.
Jinak zatím nic moc novýho se tu něděje. Státní maturity mi až na málo času v češtině a nízký rozmezí slov v anglické slohovce přišly nějak podezřele snadný. mám pocit, že to nejhorší mě teprve čeká. Začínám litovat, že jsem nešla na mikru, ale na hematologii. bojím se, jestli všechny ty věci zvládnu. Nejsem zrovna učící se typ. A ještě k tomu očekávání mamky, která už plánuje, jak mě odveze do Pardubic. Já tam nechcííííííííííííííííííííííííííí
No nic, já si jdu dát do mrazáku jogurt(terapeut pro moje nervy) a pokusím se přečíst pár stránek z knížky. jinak bych ale zoufale potřebovala dvě věci- tak týden navíc a další díl Sharm's intaractive story. Je to hrozně napínavý. Navíc jak tam přidává postavy, tak moje Avelion je číslo 20 a už tam bylo 18 postav. a občas přidá jednu, občas žádnou, ale občas i tři postavy. A já bych byla strašně ráda, kdybych se mohla přidat k její skupině(přece jenom poté co Persuader zabil Athenista je tam prázdný místo- ráda bych je zaplnila). Třeba mi sharm nakonec to přání splní, když pro ni ke každé kapitole dělám obrázky. Dva jsem teď udělala i o Avelion. Ten první(odkaz tady)se i zdá takovej normální, ale na ten druhej(tadýýýýýý) se fakt nemůžu vynadívat.
Přemýšlím, že bych později šla na deviantart, ale pořád nevím přezdívku(Avelion používám skoro všude, ale líbí se mi i Memora)
no nic, já se půjdu vrhnout zpět do víru učení, mraženýho jogurtu a stresu. Držte mi pěstičk, ať se mi podaří udělat maturu(nejlíp abych si vylosovala histologii) a ať je v dalším díli SIS porkačování a ne flashback. ;-D
Beze strachu, bez trémy, ale s bolavým srdcem
30. dubna 2012 v 21:52 | Alice
|
My life, my world
Tak se z toho asi už nevykecám. Posledně jsem psala, že si budu podívat přihlášku i na VoŠku do brna a dneska odpoledne to definitivně padlo. Přišel mi totiž dopis, ve kterém stálo, že pokud udělám maturitu, tak budu bez přímaček přijatá na chemicko-technologickou fakultu. co jsem cítila jako první??? Ohromnout radost, stejně jako když mě přijali na střední, rptože to znamená, že nemusím dělat přijímačky. A co cítím teď??? Nejistotu, strach, smutek. možná je to tou smutnou písničkou, co zrovna poslouchám, ale zrovna velkou radost teď nemám.Jsem asi jediná z celé třídy, kdo si podal přihlášku do Pardubic, což znamená, že se tam už nepotkám s nikým, koho znám. A to nechci. Na střední škole to bylo poprvé, kdy jsem měla opravdové kamarády. Takové, kteří si uměla dělat srandu sami ze sebe a ne ze mě, kamarády, kteří mě podrželi, když jsem na tom byla blbě a které jsem na oplátku občas podržela já. Takové, u kterých jsem se nemusela bát, že by vyzradili moje tajemství. Kamarády, mezi které jsem patřila a i když jim často lezlo moje kecání na nervy, vyždycky to vydrželi. Byli jsme fantastická třída, kterou už nikdy nenajdu. Asi jsem jedinná ze třídy, kdo to tolik prožívá, ale to asi proto, že já jsem prostě nikdy předtím nepotkala lidi, se kterými bych si tolik rozumělaa kteří by rozuměli mě. I když mě už párkrát označili na magora XD Nehci o tuhle partu přijít. Bojím se, že se po maturitě prostě rozprchneme a už je neuvidím, maximálně na školním sratu za deset let. Bojím se, že budu na vysoké na koleji sama. I s třeba třema holkama na pokoji bych mohla nakonec být ještě osamělejší, než kdybych byla tady doma sama. chtěla bych to vrátit všechno na začátek prváku, prožít si to celé znova, neříkám, že lépe, protoře to možná ani nejde. Ale je konec. Teď už čeká jenom maturita. A pak??? Nevím. vůbec nevím...
S českým dabingem ke stažení 
Zde hledá